Mám k nejrůznějším druhům duchovních záležitostí blízko asi tak, jako od hospody U Jeroušků do Číny. Svou esoterickou přítelkyni uvádím do rozpaků rádoby vtipnými posměšnými poznámkami na téma hororskopů a na téma „duši v domě vítáni, obzvláště po fazolačce!!!“ .
Tedy uváděla jsem. Než mě přešel humor.
Celý článek
Kouříte? Zněla nedávno otázka v hovorně Českého rozhlasu. Odpovědi mě uvedly v úžas!
I český rozhlas začíná mít smysl pro humor!!!
Slyšených několik variací na téma "ano, ale ne cigarety" ,je v dopoledním vysílání tohoto nikoliv komerčního média jevem zcela a naprosto nevídaným.
Navodilo mi to dětsky nadšenou náladu.
Už jsem si zvykla. Trčíme pod záminkou nejrůznějších nemocí doma skoro už druhý měsíc, takže nějaké pokusy o oduševnělé zabavení dítěte jsem vzdala. Vzhledem k tomu, že piškot z horečky pláče v noci každých deset minut, nemůže nikdo ani kvalitní výkon přes den očekávat. A tak dělám to, co jsem nikdy nechtěla, a pouštím tomu bezbrannému dítku nejrůznější šílené a ještě šílenější kreslené fantasmagorie a nechávám ho, ať se s tím prostě nějak vyrovná.
Celý článek
Film mě dovedl k zamyšlení . A už to vím....co se na mě nezměnilo?
Už dlouho se za nic nestydím. A už dlouho říkám promiňte a omlouvám se, kdykoliv mám jen náznak dojmu, že je k tomu důvod.
Taky už dlouho nenosím hodinky.
Sice si seru do vlastního hnízda, ale jsem pro....
Ono není zbytí, stát na to nemá a sice by se mi líbilo, kdybych za osmičku byla doma ještě dva roky, ale co už. OVŠEM.....ovšem pevně doufám, že si naší milí zlatí hoši uvědomí jednu malou nepodstatnou věc.
Nerada srocuji slova kvůli obsahu filmu, nečekejte tedy nic konkrétního.
Předpokládám, že většina z vás kultovní film Pedra Almodovara z roku 1999 už stejně viděla, takže bych nosila dříví do lesa.
Horečnatému závazku dívat se na krásné filmy o krásných ženách jsem dostála naprosto. Co mě však na filmu překvapilo jsem byla já.
Sníh se třpytí. Sluneční paprsky pomaličku odpařují jeho kůži a těsně nad bělostí se dělá hedvábná duha.
V předchozím článku jsem v dobré víře uvedla nepravdu.
Opravuji tedy. Ne, chlastat nemá cenu, ani Vénovu slivovici. Bacil vás stejně totiž nakonec dostane. V této chvíli vypadá neutěšená situace v našem řadovém domečku asi tak, že mládě jako nejzdravější z nás je deportováno u Jarušky, aby nebylo vystaveno dalšímu náporu bacilů a virů a já chcípám. Doslova chcípám.
Můj nedoléčený zápal plic se rozhodl, že to jen tak nevzdá.
Nějak mi to v sobotu ujelo. Místo plánované kulturní akce s výstupní známkou 9,7, mnou od počátku bojkotované, tak řečeno tancevačky pod taktovkou Třetích zubů, jsem trávila večer v příjemné náruči sedací soupravy a australského červeného vína kamarádky Z.
Žížalkovi se totiž udělalo (zaplaťpánbu, pánbu mě netrestej) večer nevolno a místo do blízkého městyse vjel naprosto vyčerpán do lůžka a moje další aktivity mu byly zjevně lhostejné.
:-)
několik (velmi mnoho) slov na vysvětlenou, spojených s uvedení několika faktů o autorce stránek :-). Kdo zaregistroval hodnotné ohlasy z posledních dní , bude asi více v obraze. Určeno víceméně pouze pro "mé čtenáře".
„Kde jsi byla? To snad nemyslíš vážně! Pozveš si návštěvu a přijdeš v noci?" Jan se nade mnou tyčil jako socha Davida a hřímal jako Perun. Evidentně byl naprosto rozlícený. V prvním okamžiku mi připluly na jazyk naučená slova omluv, ale hned jsem je zase spolkla.
„Trhni si“ pronesla jsem s přesvědčivým akcentem ženy, která hodlá rozbít rodinný krb, manželství a někomu hubu. Čekala jsem řev, Čekala jsem hádku. Nic z toho nepřišlo. Jan mi ustoupil z cesty.
Když jsem procházela kolem něho, cítila jsem neodolatelnou touhu obejmout ho a nebo kopnout ho mezi nohy, zkrátka ukončit jeho vládu nad světem. Chvíli jsem zvažovala pro a proti až mě tělesná nestabilita nakonec přesvědčila, že se odeberu na lože hrdá a nepoznamenaná dolézáním či fyzickým násilím.
Radostně vstříc oblakům!!!!!!!!!!
Holubičko kam poletíš? Do nebíčka...do peklíčka :)))))))))))
Úterý je jediným dnem, kdy ve večerních hodinách nepodléhám šílenství fyzických aktivit a v hodinách dopoledních aktivit mateřských. Úterý mám fixováno jako den pohody, obžerství, popíjení levných alkoholických nápojů a nezávazné zábavy s díťatem.
Dnešní úterý mi však bylo pokáleno hned zčerstva, neboť jsem ke své hrůze zjistila, že v masérské škole, kam jsem se pod vlivem přihlásila, proběhl jakýsi převrat a kvalitní jedinci byli odejiti. Jediný, který zůstal a tedy by mě měl eventuelně vyučovat, je jakýsi odbarvený suplementy přervaný výpotek, což jak jistě uznáte, není nic pro blond křehkou duši.
Ve vedlejší vísce třídí odpad skutečně do posledních sil...........................
Dříve, než jsem se rozhodla napsat něco o tomto velmi brutálně inzerovaném fenoménu, pokoušela jsem se najít související názory. Většinou totiž, pokud je můj pohled totožný nebo podobný těm směleji vykřikovaným, nemívám potřebu vnořit se do houfu halasících hlasů a své oduševnělé postřehy si nechám pro sebe. Když mi ale na gúglu vyjel jako třetí tento odkaz , rozhodla jsem se zadout do trub silou nevšední.
Až budu starou ženou, nebudu číst staré knihy ani lisovat mladé víno. Budu pít stará vína a psát mladé knihy. Budu sedět u okna v přízemí a sledovat roční obdbobí, střídající se na malém náměstí. Budu moudrá, vyrovnaná, osamocená a trošičku zatrpklá. Můj cynismus se bude bít v prsa na výsluní a cit, dobře schovaný, ale pořád tak spalující, se bude choulit někde v trávě pod kopcem. Na klíně mi bude vrnět kočka a na křesle druhá. Na židli možná třetí a koťata budou v krabici pod stolem. Budu krapet zapáchat, ale konečně to budu já.
Celý článek
Prášky, co mám, jsou fakt bezva. Ty s tím efedrínem. Vůbec nechápu, jak je možné, že je taková věc legální. Kromě mírně změněných stavů vědomí a poměrně častých výpadků krátkodobé paměti si vážně nemůžu stěžovat. Svět zrůžověl a když žížalek nastudoval poté, co jsem se na něj plných 10 minut šťastně usmívala, podrobně příbalový leták, také se šťastně usmál a prohlásil...letos budme mít pěknýzačátek roku.
Časově malinko náročnější, na odkazy neklikejte v zaměstnání při předstírání práce :-).
Celý článek
Ah mě inspirovala po maminkovsku. Čtení pohádek je krásná a ušlechtilá věc. Čtu malému nejméně hodinu denně, protože prý to jitří mozek. Zda můj či jeho v brožure nepsali. Musím však s politováním vyhodnotit, že v době respiračních chorob to jitří zejména kašel a vynáší bacily nad postýlku usínajícího andílka, a dusivé záchvaty působí velmi rušivě na mou – jinak nesmírně procítěnou – reprodukci slovesných děl.
Celý článek
Protože ve stavu nemocných se uklízí jen stěží, knihy už jsou všechny přečteny a já, absolutně vysílena péčí o dítě, když toto usíná, padám hubou na klávesnici ve snaze mentálně si odpočinout, mám nepoměrně více času na surfování než v jiných, zejména slunečných dnech. A tak, postižena dutinami zcela zanesenými a tím pádem pocitem bezbřehého hnusu, v touze přiblížit se svému idolu, zašla jsem své nebohé ego zmučit nejrůznějšími testy a vyčkat tak Ženatého se závazky , jediné světélko v tmách.
Celý článek
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach jooooooooooooo!
Máte v plánu vzít někdy za čtvrt nebo půl roku svou dívku na kopec a při sledování západu slunce si s ní vyměnit některé genetické informace? Chcete mít vše naplánováno na minutu? Máte štěstí. Jsem tu já a mám pochopení a ZDE si můžete přesně spočitat, v kolik vám patnáctého května právě ono slunce zapadne.
Jak jsem se na ty stránky dostala, se mě prosím neptejte :-).
štěstí, zdraví, dlouhá léta....zpívali dva králové a jedna královna a doprovázející je dospělec. Tedy aspoň myslím, že zpívali, protože to, čím teď procházím lze nazvat chřipkovou apokalypsou. Snažila jsem se mile usmívat, ale nevím, jestli se mi to dařilo, neboť všichni a zejména Baltazar, se tvářili dost vyděšeně. Není divu. Představte si obrovskou oteklou vodnatou hlavu s těžce definovatelnými otvory, které lze tušit pouze podle toho, že z nich vytéká cosi nechutného, tuto odpornou představu znásobte dvěma a máte přesnou informaci o tom, jak moc jsem v novém roce sexy.
Celý článek
Předsevzetí do roku 2007
- mluv, jen když máš o čem
- jez jen když máš hlad
- pomáhej jen tomu, kdo si o to řekne
- nepij za svoje
- kuř jen výjimečně
1.1.2007, 3:30 ráno
Jé ahÓj! Můžu si vzít cígo? A ten fernet tady je tvůj? Víš, mám poslední dobou takovej zvláštní pocit, že není všechno tak, jak by mělo bejt. ....Fakt? Tobě je taky divně,jo? A nepotřebuješ pomoct?...Prosím vás, doneste mi ještě jednou ty jednohubky, byly moc
dobrý!!!
Tak nám skončily svátky klidu a míru.
U nás doma proběhly málem skutečně a naprosto beze zbytku nekonzumně, neboť jsem já blbá dala letos před Ježíškem přednost České poště.
První z balíčků, obsahujících dárky, které se obvykle nadělují pod strom na Štědrý večer , dorazil právě dnes, druhého ledna. Příště si opět napíšu o dárky Ježíškovi, neboť u něj je fakt, že budete mít pod stromkem naprosté hovno, předpokládán a tudíž není pro zklamání důvod.